O fotbalistech ve společnosti panuje představa, že to většinou nebývají bůhvíjací myslitelé. Častokrát rychleji mluví, než přemýšlí, a to pak mají novináři žně. Tuto skutečnost skvěle glosoval při jednom ze svých červnových stání u Městského soudu v Praze bývalý fotbalový boss Miroslav Pelta: „Takoví basketbalisti nebo tenisti, to jsou většinou vysokoškoláci. My fotbalisti jsme geneticky trochu jiná třída. Moc chytrejch hráčů neznám. Výjimkou je teda Petr Čech, ten dokáže prodat i teplej vzduch…“ Pojďme se ohlédnout do nedávné historie a trochu se pobavit nad nejvtipnějšími hláškami z domácího fotbalového prostředí.
Některé z výroků našich fotbalistů tak zlidověly, že se s nimi setkáváte určitě i v běžném životě. To je jistě případ snad nejslavnější věty celé této hry, kterou pronesl na tiskové konferenci v roce 2007 tehdejší kapitán české reprezentace Tomáš Ujfaluši nad spekulacemi bulváru, podle nichž si měli fotbalisté po prohraném zápasu s Německem objednat za 41 000 Kč na hotelový pokoj prostitutky. „Já jsem na recepci byl, to je pravda, ale nic jsem neplatil. Ta částka absolutně nesouhlasí.“
Mezi českými fotbalisty se to vtipnými chlapci jenom hemží. Jedním z nejtalentovanějších glosátorů je vyhlášený bavič Petr Švancara, který své působení ve Slavii komentoval slovy: „Jsem jako Mercedes, který nevyjel z garáže!“ Od té doby už mu přezdívka Mercedes zůstala.
Nejen svými fotbalovými dovednostmi dokázal rozdávat radost Pavel Horváth. Když hrála jeho Viktorka proti Barceloně, tak si dělal srandu ze své postavy a tvrdil, že Messiho dres přenechá spoluhráčům, protože se do něj stejně nevejde. Legendární je také jeho hláška: „Fotbal hraju, abych nemusel chodit na šestou do práce.“ O jeho soustředěnosti před zápasem zase vypovídá následující: "Já se na ten zápas budu tak soustředit, že nepůjdu ani sekat zahradu, abych se neunavil a nerozptyloval." Některé jeho vtipné momenty si připomeňte v tomto videu.
Ještě nemáte dost? Tak si pusťte nezapomenutelný rozhovor s Radkem Sňozíkem po prohraném zápase se Žižkovem.
Pozadu za hráči nezůstávají ani trenéři či funkcionáři. Svými perlami často bavil Ladislav Škorpil, jeden z jeho nejslavnějších bonmotů zní: „Můj cíl na sezónu byl každý rok 90 bodů, ale hráči mi to většinou "dojebali" už ve druhém kole.“ Škorpil se nebál ani lechtivých přirovnání: „Je to jako souložit s manželkou a milenkou najednou,“ (takto popisoval situaci, kdy coby manažer Hradce Králové poprvé nastoupil proti milovanému Liberci). Často je používal i při motivaci svých svěřenců: „Jděte do toho naplno. Já, když koučuju, koučuju naplno. Když souložím, souložím naplno.“ Stejných témat se nebojí ani Martin Hašek. Po prohraném zápase svých Bohemians se Slavií volil tato slova: „K čemu bych to přirovnal… Mě napadají vždycky jen sexuální přirovnání. Jako kdyby vás dívka navnadila, pozvala domů a pak řekla, ať jdete do hajzlu.“ Velkým humorem a nadhledem oplývá také Jan Nezmar. Při jednom z rozhovorů se vyjádřil nad kritickým příspěvkem Egona Vůcha na sociálních sítích následovně: Ten náš Egonek, von je blbej, jak daleko vidí, že jo…“
I v letošním roce se urodilo, přesvědčte se sami: https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal/389120/top-50-fotbalovych-hlasek-radova-depka-suchej-hajzl-i-prasorozhodci.html
Klasika na konec. Když na sebe narazí moderátorský „um“ s fotbalistovou nervozitou, vznikne z toho takovýto skvost: „Honzo, Honzo, Honzo, Honzo, pojďte k nám…“
Nakonec některé kompilace pro zasmání:
Sestřih vtipných pozápasových rozhovorů s hráči.